Rozšíření nabíjecí infrastruktury je jedním z klíčů k rozvoji elektromobility, říká Eduard Palíšek, ředitel české pobočky Siemensu. Při jejím budování ale musíme myslet na to, že jde o infrastrukturu dočasnou. Doba autonomního řízení a mobility jako služby totiž prý není tak daleko, jak si myslíme. A ta bude vyžadovat infrastrukturu zcela jinou.

Máte osobní zkušenost s elektromobilitou?

Vyzkoušel jsem asi před rokem a půl vůz Tesla. Z hlediska jízdních vlastností uspokojoval moje potřeby, ale problém byl v té době v nedostatku nabíječek a různých nabíjecích standardech. Pohybuji se hodně po celé republice, tudíž to pro mě nebyla volba. Až infrastruktura postoupí tak, že se bude možné bez omezení pohybovat po celé republice, určitě na čistě elektrický pohon přejdu.

Není to i dnes pro elektromobilisty matoucí? Pořád je tu několik nabíjecích standardů.

Na mnoha nabíječkách se lze připojit k více různým standardům, ale jde spíš o to, že ne kaž­dý umožňuje opravdu rychlé nabíjení. Evropský standard CCS dnes nabízí zhruba 150 kW a vyvíjíme nabíječku, která dodá až 300 kW. S takovým výkonem je možné dobít baterie na 80 procent kapacity během několika minut. Myslím, že podobně jako třeba u paměťových karet nebo nabíjení mobilních telefonů postupně i nabíjení elektromobilů splyne do jednoho standardu. Věřím, že i automobilky na tom zapracují, protože je to v jejich zájmu.

Eduard Palíšek

generální ředitel české pobočky skupiny Siemens

Vystudoval Fakultu strojního inženýrství Vysokého učení technického v Brně. Má titul i z Podnikatelské fakulty britské Nottingham Trent University.

Do koncernu Siemens nastoupil v roce 1996, kdy začal řídit brněnský závod Industrial Turbomachinery. Byl zodpovědný také za strategické plánování, akvizice a rozvoj obchodních aktivit v oblasti parních turbín pro celý konglomerát.

Od roku 2010 řídí českou část holdingu.

Bude takových dobíječek potřeba více, než je dnes čerpacích stanic?

Konvenční automobil musíte tankovat pouze na čerpací stanici. Model chování při "tankování" elektromobilu ale bude úplně jiný − běžně se budou dobíjet doma nebo třeba v obchodních centrech. Počet nabíjecích bodů je přesto pro rozvoj elektromobility velmi důležitý. A nejen rychlonabíjecích stanic, které potřebujete hlavně při dálkových cestách. Důležité je budovat přípojná místa tam, kde lidé parkují − u nákupních či zábavních center, sportovišť nebo třeba v pouličních lampách. Musíme však mít na paměti, že tato infrastruktura bude jen dočasná a dříve nebo později zanikne.

Jak to myslíte?

Věřím, že není tak daleko doba, kdy se vnímání mobility změní a lidi nebude zajímat, jestli vlastní auto té nebo jiné značky, ale budou požadovat službu mobility. Budou chtít si jednoduše přivolat auto, které je odveze z bodu A do bodu B. Nebudou se muset starat, jestli má dost energie na cestu, nazuté správné pneumatiky či dost kapaliny v ostřikovačích. A místo toho, aby trávili čas řízením, budou se moci věnovat něčemu jinému. Určitě si na to ještě pár let počkáme, ale když si uvědomíte, že tak bude vypadat nové paradigma mobility, pak všechny ty nabíječky budou zase postrádat smysl. O nabíjení se bude starat poskytovatel té služby, provozovatel flotily, který si vybuduje své nabíjecí body tak, jak bude potřebovat pro svůj byznysový model.

Když se vrátíme do ne tak vzdálené budoucnosti, co by rozvoji elektromobility mohlo pomoci?

Ve střední Evropě je kromě infrastruktury limitujícím faktorem cena. Nejlevnější elektromobil je zhruba čtyřikrát dražší než nejlevnější auto. Pro řadu lidí to tedy vůbec není volba, protože ani nižší náklady na provoz při relativně malém nájezdu kilometrů cenu nevykompenzují. V začátku proto pomohou korporace, i jako je ta naše, která má za cíl do roku 2030 snížit svou uhlíkovou stopu na nulu. A bez elektromobility se na vytyčené limity CO? nedostaneme. Dnes máme v Česku zhruba 700 vozidel a jen několik kusů tvoří elektromobily. Korporace tedy budou potřebovat infrastrukturu, aby své cíle mohly realizovat. Navíc mají i vyjednávací sílu přesvědčit politiky, aby se šlo tímto směrem.

Související