Je vlastní auto černá díra na peníze? Jen když si ho majitel „vystaví“ před domem, ukazuje srovnání

Modelový případ ukazuje také tři možné majitele. Jednoho, který příliš nejezdí, bydlí ve velkém městě, do práce během týdne dojede hromadnou dopravou, ale dvakrát týdně musí autem na nákup a o víkendu na výlet. Ročně takový člověk najede přibližně 7000 kilometrů.

Druhý majitel jezdí denně z města poblíž Prahy do kanceláře v hlavním městě, s dalšími popojížďkami okolo a nejrůznějšími volnočasovými aktivitami zvládne za rok 12 500 kilometrů. Třetí případ je pak již mezi soukromými vlastníky výjimečnější – denně jezdí mezi dvěma velkými městy a za rok najede cca 21 tisíc kilometrů.

Pro tyto případy české zastoupení Škody napočítalo pro HN náklady na servis po dobu pěti let, tedy ceny pravidelných prohlídek, a do kalkulace vstupuje i pravidelná výměna pneumatik a jejich pořízení v autorizovaném servisu, pojištění, náklady na palivo a samozřejmě ztráta hodnoty. V modelovém příkladu se majitel auta zbaví po pěti letech, původně nového za 180 tisíc korun, ojetiny za 140 tisíc.

Výpočet logicky nezahrnuje nepředvídatelné výlohy jako opravu závad (u nového vozu se dá vyřešit prodloužením záruky na pět let za 5700 korun) a spoluúčast na opravě po případných nehodách. S ohledem na možnosti pojišťoven model uvažuje tak, že auto je stále pojištěno na úroveň pořizovací ceny, již od druhého roku je tedy přepojištěné, protože pojišťovna plní závazky jen do tzv. obvyklé ceny, která časem klesá.

Automobil je často černá díra rozpočtu. Přitom ho můžete nechat klidně i vydělávat

21. 5. 2021 ▪ 5 min. čtení

Nákup za hotové model následně srovnává s operativním leasingem pomocí služby Škoda bez starostí, flexibilním pronájmem odpovídajícího auta od služby Driveto a carsharingem Anytime. U něho padla volba na hybridní Toyotu Corolla, která velikostně Fabii Combi odpovídá spíše než malý Yaris, který Anytime rovněž nabízí.

Výpočet v případě carsharingu není jednoduchý – sazby se mění mezi pracovním týdnem a víkendem, mezi dnem a nocí, platí se i speciální sazba za čekání, kdy auto stojí a není nastartované. Nájem se také většinou odvíjí od času, ne kilometrů. Model tedy uvažuje průměrnou rychlost jízdy 40 kilometrů za hodinu a odhaduje využití jednotlivých minutových tarifů. Jejich vhodnou volbou se náklady dají snížit. Je možné také volit různé poskytovatele podle výhodnosti sazeb, případně zvolit sdílení mezi soukromými osobami, jako je služba HoppyGo, která může nabízet nižší sazby.

Vždy ale platí, že carsharing se vyplatí hlavně těm, kteří chtějí jezdit novým autem, nechtějí si lámat hlavu se servisem, pojištěním a hlavně jezdí nárazově a v celoročních součtech poměrně málo. Nevyžadují také auto jako zálohu a pojištění pro nečekané případy, typicky jde o rychlou noční cestu s nemocným dítětem na pohotovost. V modelu HN vychází kilometr ve sdílené Toyotě od 9,40 koruny do 9,70 koruny.

Vlastnictví auta je jasně spojeno s celou řadou pevných nákladů, ať už jde o pojištění, dálniční známku a do velké míry i ztrátu hodnoty nebo servis, protože prohlídky nejsou stanovené jen podle najetých kilometrů, ale i podle času. I vozy, které toho najedou málo, musí tedy pravidelně do servisu, v případě Fabie každé dva roky. S vyšším počtem najetých kilometrů se tyto pevné náklady rozpouští a kilometr vychází levněji. Pokud majitel ročně najede více než cca 9000 kilometrů, už se oproti carsharingu vyplatí koupit nové auto.

Ještě níže se tento limit logicky posouvá se zánovní ojetinou, tam už se situace láme okolo 7500 kilometrů. Ojetina je tedy lepší volbou pro ty, kteří méně najedou a nechtějí nebo nemohou využívat carsharing. Nevýhodou vlastního auta může být větší vstupní investice. Nabízí se možnost nákupu na úvěr, který pořizovací cenu zvýší o úroky, případně poplatky, např. za zprostředkování úvěru. V rámci splátky majitel platí i pojištění.

Zajímavá možnost pro ty, kteří nemají našetřeno, je operativní leasing. V jeho rámci si majitel auto nekupuje, ale pronajímá na předem stanovenou dobu. Je možné zvolit varianty se servisem nebo bez, v ceně měsíční splátky je pojištění. V modelech HN nevychází o mnoho hůře než nákup auta za hotové. Platí to zejména ve chvíli, kdy se roční nájezd šoféra blíží tomu, s čím počítá pronájem. Ten bývá často nabízen v několika variantách, které se liší délkou (typicky tři nebo pět let) a ročním nájezdem (deset, dvacet nebo třicet tisíc kilometrů).

Pozor na to, že u operativního leasingu se většinou musí po vrácení vozu výrazně připlácet za překonání povoleného ročního nájezdu a že předčasné vrácení vozu bývá spojeno se smluvní pokutou. Proto je nutné zvolit správnou variantu, pronájem nemůže zcela pružně reagovat třeba na změnu práce, kdy se najednou výrazně zvýší roční nájezd.

Podobně jako operativní leasing funguje i tzv. flexibilní pronájem, který v Česku nabízí například společnost Driveto. Oproti „operáku“ taková služba umožňuje vyměnit auto za jiné nebo ho předčasně vrátit, když přestane vyhovovat. Servis bývá v ceně, stejně jako všechny další služby, řidič ve své podstatě platí jen za palivo. Kvůli tomu je ale flexibilní pronájem dražší a má ještě jednu nevýhodu. U zmíněného Driveta se nedá spolehnout na to, že řidič dostane nové auto. Firma jeden vůz točí mezi zákazníky několik let.

Domácí lekce outsourcingu

Pokud se někdo rozmýšlí, jakým způsobem si koupí auto, do velké míry vlastně řeší stejný problém jako firma, která rozvažuje, jestli právní služby nechá řešit externí advokátní kanceláří, nebo zaměstná vlastního právníka.

Pokud padne volba na pořízení auta za hotové, zákazník si vlastně vše zařizuje sám – od vstupního kapitálu až po pojištění nebo servis. Pokud auto využívá, je takový model jasně nejlevnější. Uspořit se u něj dá pořízením ojetiny, ale logicky s většími servisními náklady a rizikem poruch daným stárnutím vozu, byť u zánovních aut je takové nebezpečí poměrně malé.

Jakmile ale přijde nutnost z nějakého důvodu něco na provozu auta svěřit někomu jinému, ať už je to vstupní kapitál (pořízení na úvěr), prodej ojetiny (operativní leasing) nebo prostě zajištění všeho okolo vozu (carsharing, flexibilní pronájem), je nutné počítat s tím, že ten, kdo takovou službu nabízí, si za to nechá tučně zaplatit.

Takový carsharing se zákazníkovi vyplatí jen tehdy, když auto používá málo, pak totiž může těžit z toho, že vysoké fixní náklady někdo jiný rozpustí mezi celou řadu dalších klientů. Pokud ale člověk ročně ujede okolo 8000 kilometrů, už je finančně zajímavější pořídit si zánovní ojetinu, od devíti je výhodnější než carsharing i nákup nového vozu.

Chcete se přidat k více než tisícovce investorů a dostávat investiční newsletter do e-mailové schránky? 

Přihlaste se kliknutím na obrázek níže k pravidelnému odebírání investičního newsletteru Peníze HN, kde naleznete naše původní analýzy, tipy na dobré čtení nebo glosy analytiků.