Automobilky působící na evropském trhu vesměs směřují ke splnění postupného cíle snížit do roku 2015 emise oxidu uhličitého u nových vozů v průměru na 130 gramů na kilometr. Pokud však mají dosáhnout cíle 95 gramů do roku 2020 a pravděpodobně ještě tvrdších norem poté, bude to od nich vyžadovat razantní kroky a rozsáhlé investice do vývoje. Technologie elektromobilů, jejímž problémem je malá kapacita baterie v poměru k hmotnosti, je podle řady hlasů do budoucna beznadějná.

„Bateriová technologie nebyla schopna vyřešit století starý problém příliš vysoké hmotnosti a omezené schopnosti dojezdu,“ shrnul problém elektromobilů expert na automobilové technologie Arthur Wheaton z Cornellovy univerzity v USA. „Z tradiční technologie už nejsme schopni dostat to, co potřebujeme. Čekáme tak rozchod s minulostí,“ řekl Reuters šéf inovací ve francouzském Peugeotu Jean-Marc Finot.

Automobilové skupiny jako Renault-Nissan investovaly do vývoje elektrických vozů miliardy dolarů s rozpačitými výsledky. Optimismus ohledně budoucnosti této technologie tak „značně ochladl“, konstatovala lednová zpráva konzultační společnosti KPMG.

Světová automobilová jednička Toyota, která uvedla na trh v roce 1997 kultovní hybridní vůz Prius, zrušila loni v září záměr masového prodeje elektromobilu eQ, protože předtím „špatně přečetla poptávku“. Německý Opel z americké skupiny GM uložil k ledu plány elektrického subkompaktu Adam kvůli vysokým nákladům. Luxusní značka Audi z německé skupiny Volkswagen odložila na neurčito plán elektrického kupé R8 a Nissan prudce srazil cenu svého elektromobilu Leaf, jehož prodej daleko zaostává za očekáváním.

„Poptávka po elektrických autech není taková, jakou jsme si představovali,“ řekl šéf vývoje Nissanu François Bancon. „Nacházíme se ve velmi nejisté fázi a každý na tom něco ztratil,“ dodal.

Pro automobilky orientované na padající evropský trh jsou vysoké investiční náklady velkým problémem. Některé z nich spojily síly k vývoji úsporných technologií a velká část inovací se zaměřuje na určitý stupeň „hybridizace“ mezi spalovacím motorem a elektřinou. Jiné vylepšují tradiční motory, snižují počty válců a přidávají turbokompresory, aby při nižší spotřebě zachovaly výkon.

Automobilka Volkswagen například představila v Ženevě hybridní vůz XL1 s kombinovanou spotřebou necelý litr nafty na 100 km. Volkswagen jich sice letos plánuje vyrobit jen 250, může však „nejúspornější sériově vyráběný vůz“ použít k tomu, aby od Evropské komise dostal „superkredity“. Díky nim bude moci dál vyrábět mnohem žíznivější auta luxusních značek bez výraznějšího omezování jejich spotřeby a výkonu.

Jako dlouhodobější záchrana pro automobilky se rýsují zejména vodíkové články na výrobu elektřiny. Ty by měly mít proti nepraktickým elektromobilům s bateriemi zásadní výhodu v mnohem delší dojezdové vzdálenosti na jedno doplnění. Jejich doplňování je přitom daleko rychlejší než mnohahodinové prostoje u elektrických vozů.

Společné plány vývoje běžně dostupného vozu na vodíkový pohon do pěti let oznámily německý Daimler, americký Ford a japonský Nissan. Téhož chtějí do roku 2020 dosáhnout Toyota spolu s BMW.

Podle expertů však zatím nejreálnější a nejlevnější cestou ke splnění evropských limitů je vymačkat co nejvíc ze spalovacích motorů, protože pro většinu automobilek jsou náklady na vývoj průlomové technologie příliš vysoké. „Nečekám, že by v příštích pěti až deseti letech vstoupilo do hry něco nového,“ řekl Klaus Stricker z firmy Bain & Company.

Související