Dick Benschop (55)

Vzdělání:
Vystudoval obor historie na amsterdamské univerzitě.

Kariéra:
Viceprezident Royal Dutch Shell pro rozvoj trhu s plynem a generální ředitel pro Nizozemsko. Ve společnosti pracuje od roku 2003.
V letech 2006 až 2009 působil v Malajsii.
Předtím se angažoval v politice, byl poslancem i náměstkem ministra zahraničí, vedl nizozemskou delegaci při jednání o Kjótském protokolu. V letech 1994 až 1998 vedl vlastní konzultační firmu.

Rodina:
Žije v Haagu, je ženatý a má tři děti.

Poptávka po energiích podle odhadů společnosti Shell do roku 2050 celosvětově vzroste na dvojnásobek současné spotřeby. Budoucnost celého odvětví energetického průmyslu Dick Benschop, viceprezident pro rozvoj trhu s plynem a generální ředitel Royal Dutch Shell pro Nizozemsko, spatřuje hlavně v břidličném plynu v kombinaci s obnovitelnými zdroji energie, v úsporných motorech a také v nových technologiích, které dokážou třeba čerpat ropu či zemní plyn i ze zdánlivě vytěžených nalezišť.

Benschop byl jedním z hlavních hostitelů konference o udržitelném rozvoji týkající se energetiky, vody i potravin, která proběhla jako součást tradičního Eco-marathonu (FOTOGALERIE ZDE) v Rotterdamu, v němž se soutěžní týmy snaží dosáhnout minimální spotřeby paliva na 100 kilometrů jízdy. "Náš rodinný vůz na tom není právě nejlépe, spotřebu má kolem 11 litrů," přiznává v rozhovoru pro týdeník Ekonom.

Kde vidíte budoucnost automobilového průmyslu?

Mám za to, že pokud jde o snižování spotřeby, vydá se svět pestrou cestou zahrnující mnohem efektivnější klasické spalovací motory. Zejména v oblasti osobní dopravy pak očekáváme rozmach elektromobility a vývoj nových palivových článků. Za velmi zajímavou oblast považuji nejen stlačený zemní plyn, ale zejména zkapalněný syntetický plyn GTL. Z ekonomického i ekologického hlediska to bude velmi zajímavé řešení. Už nyní se toto palivo začíná uplatňovat v mezinárodní dopravě. Má vysoké cetanové číslo (udávající kvalitu paliva z hlediska jeho vznětové charakteristiky - pozn. red.) a takřka nulový obsah síry, ve srovnání s běžnou naftou má čistší a efektivnější spalování, což je skvělé zejména pro městskou hromadnou dopravu. Užívá se už i třeba v lodní dopravě v Severním či Baltském moři, kde jsou velmi přísné regulace s ohledem na životní prostředí.

Je jistě záslužné hledat řešení, která jsou ohleduplná k životnímu prostředí. Na druhé straně Shell vlastní po celém světě asi 40 tisíc čerpacích stanic a prodej klasických paliv tvoří významnou část vašich zisků...

Není to ale tak, že bychom usilovali o to, aby všude jezdila auta s co největší spotřebou. Naopak vyvíjíme paliva a maziva, která spotřebu snižují. A myslím, že se vyplácí být těmi, kteří podporují co největší efektivitu a nejnižší spotřebu. Je s tím spojený poměrně zajímavý byznys.

Jaká je mimochodem spotřeba vašeho vozu?

Žili jsme dlouho v zahraničí, do Holandska jsme se vrátili před dvěma lety a jako pětičlenná rodina jsme se rozhodli podstoupit experiment. Místo toho, abychom měli v rodině dvě auta, máme jedno. Je pravda větší a spotřeba tomu odpovídá, jedenáct dvanáct litrů na 100 kilometrů, ale zase máme jen tento jeden vůz. Já jsem i členem car-sharing klubu, společného vlastnictví aut, a když potřebujeme auta dvě, řeším to takto. Jednoduše si auto, malý Peugeot, rezervuji přes internet a na několik hodin si ho vypůjčím.

Zmínil jste, že věříte v budoucnost elektromobility. Myslíte ale, že se elektromobily prosadí masově?

To je otázka, kterou si kladou mnozí a Shell není výjimkou. Jak daleko a jak rychle elektromobilita postoupí a jak osloví zákazníky. I tato oblast podléhá náladám zákazníků, nabídce a poptávce. Z dnešního pohledu se nám může zdát, že elektromobily budou doplňkovým vozem pro cesty ve městě, na krátké vzdálenosti, ale nebudou autem první volby, s nímž byste s rodinou vyrazili na prázdniny. Hybridní vozy zaznamenávají velmi zajímavý vývoj. Ale je tu zase problém ceny. Masové rozšíření tak bude záviset hlavně na tom, jak se bude dařit na jedné straně snižovat hmotnost a velikost baterií a zároveň zvyšovat jejich kapacitu. Ale jak jsem říkal, nezatracuji ani spalovací a zážehové motory s výrazně nižší spotřebou, ani jiná alternativní paliva.

V posledních 50 letech padlo mnoho různých odhadů, kdy lidstvo vyčerpá veškeré zásoby ropy a budeme na suchu. V mezičase se objevila nová naleziště, nové dokonalejší technologie, možnost těžby z ropných písků. Přesto, dá se očekávat, že ropa, řekněme v horizontu 100 let, dojde?

Je jasné, že maxima těžby se budou postupně snižovat a ropa bude stále méně dostupná. Ale na tom svoji politiku nemůžeme stavět, protože to by pak vedlo k tomu, že bychom ropu kupovali vlastně za každou cenu. Je tedy sice pravda, že takzvaně snadno dostupné ropy postupně ubývá, ale zároveň se ve světě otevírají nová naleziště. Díky vesmírným technologiím se daří nacházet ložiska, o nichž jsme ještě před 10 lety nevěděli, a naše technologické možnosti se jistě ještě zlepší. Příkladem je Brazílie, kde se podařilo najít velká ložiska, a z Brazílie je nyní velký producent ropy. Další možnosti otevírá břidličný plyn a dá se očekávat, že se podaří získávat i břidličnou ropu, jsou tu ropné písky...

Takže jste ve vztahu k množství dostupné ropy optimista?

Je to i otázka snižování spotřeby, efektivity a alternativ k ropě a ropným produktům. Ale není důvod být pesimistou, protože potvrzené zásoby ropy jsou dnes, v roce 2012, větší než v roce 2000, navzdory veškeré světové spotřebě v oněch 12 letech. Současné technologie nám umožňují vrátit se i do zdánlivě vytěžených nalezišť a čerpat tam ropu znovu.

 

Pokračování rozhovoru najdete v novém vydání týdeníku Ekonom, který vyšel ve čtvrtek 14. června, nebo pod odkazem níže:

banner 2