Fiat představil minulý rok na podzim facelift svého velice úspěšného Punta. Kromě přepracované přední části se v názvu objevilo nově slovíčko “Evo“. Především díky automobilce Mitsubishi tyto tři písmena slibují sportovní svezení, jenže v případě italského hatchbacku to tak úplně pravda není.

Ale nedělejme ukvapené závěry, ono totiž není Evo jako Evo. To platí jak při porovnání Fiatu a Mitsubishi, tak mezi jednotlivými verzemi samotného Punta. Ta testovaná byla totiž vybavena přeplňovanou jedna-čtyřkou s přídomkem MultiAir. Ano, to je přesně ten motor, který byl vyhlášen pro rok 2010 jako nejlepší a je to také stejný motor, který využívají nejostřejší provedení Abarth (kromě toho pohání 1.4 MultiAir také MiTo a novou Giuliettu). Papírově sice maximální výkon nikoho neoslní, ale ani 135 koní není na malý hatchback zrovna málo a především vás tahle pohonná jednotka zcela určitě zaujme svým projevem, protože má v kapse hned několik trumfů.

Ono to totiž začíná samotnou technologií MultiAir. Celá finta, kterou tento systém využívá, je do jisté míry podobná v současnosti hojně využívaného vstřikování nafty common-rail, akorát se netýká řízení přívodu paliva, ale přívodu vzduchu. V sání je konstantní tlak (zvětšený turbem) a až těsně před vstupem do spalovacího prostoru se vše upravuje podle aktuálních požadavků pro každý válec zvlášť. Samozřejmě jednou z hlavních výhod jsou emise (lze plnit i normu Euro VI), úspora paliva (k té se ale ještě vrátíme) no a konečně chování motoru jako takového.

Malý divoch

Možná, že mne někteří budete chtít ukamenovat, ale já bych si dovolil říci, že jedna-čtyřka MultiAir je když ne lepší, tak zábavnější pohonnou jednotkou než další motor roku VW 1.4 TSI. Sice je v případě testovaného Punta slabší, ale není to pouze o maximálním výkonu. Musím dát zapravdu oficiálním tiskovým tvrzením, že díky novému systému řízení sání je motor pružnější a odezva na plyn rychlejší. I přes přítomnost turba táhne plynule od nízkých až do nejvyšších otáček a navíc k tomu přidá jadrný zvuk. Přidejme si ještě zrychlení z nuly na sto za 8,5 s a dostaneme hodně povedené vozítko.

Podle Fiatu by měla technologie MultiAir kromě jiného ušetřit nějaké to palivo. Oficiálně se uvádí spotřeba v kombinovaném provozu pod hranicí šesti litrů, ale zas tak slavné to není. Stejně jako u jiných malých přeplňovaných motorů také zde platí, že čerpací stanice budete navštěvovat tím více, čím více budete šlapat na plynový pedál. Když budete opravdu hodní, možná se snad i dostanete na čísla naměřená výrobcem. Když si ovšem budete užívat už zmiňovaný jadrný zvuk a příjemný zátah, pak vám ukáže palubní počítač 15 l/100 km a díky nádrži o objemu 45 l budete zpět u “benzíky“ dříve, než řeknete Evo. Při testování ve městě si Punto řeklo o 9 l/100 km, dálniční projížďka pak toto číslo srazila na 7,8 l/100 km. Vzhledem k tomu, co motor s autem dělá to lze stále považovat za přijatelné. Nakonec komu by se to zdálo moc, ten může sáhnout po atmosférickém provedení.

Abych to shrnul, motor 1.4 MultiAir je v případě testovaného Punta to absolutně nej. Skoro bych neváhal říci, že mne nadchnul. Jenže to je asi tak všechno. Snad jen design by se dal ještě označit za velice povedený, zbylé stránky této italské věci lze považovat za průměrné.

Konec sportování

A můžeme začít třeba od převodovky. Ta vám spolu s nekomunikativním řízením bude neustále kazit radost z dynamické jízdy. Nepřesný chod, dlouhé dráhy, to jsou její domény. Navíc je řadicí páka poměrně vysoká a díky úzkému interiéru se řidič při řazení jedničky a dvojky dotýká své pravé nohy. No a nakonec jsem se podivoval nad tím, proč mám k dispozici pouze pět stupňů, když slabší MultiAir bez turba má šest. Asi italští inženýři předpokládali, že turbo bude sloužit k dovádění na okreskách a atmosférická verze na delší cesty. Každopádně šestka na dálnici docela chybí. Pokud jsem mohl motor srovnat s německou konkurencí, tak v tomto ohledu je Fiat ještě dost pozadu (dokonce už i Francouzi jsou lepší).

To samé pak platí pro řízení. Volant je sice designově povedený a dobře se drží, moc se toho ale přes něj o dění pod koly nedovíte. Zde bych se ale pozastavil nad posilovačem řízení. Jak jistě všichni vědí, Fiat nabízí režim City. Jakmile ho aktivujete, stane se řízení naprosto přeposilované, jenže já bych ho za to neodsuzoval. Nakonec jsem v něm totiž našel zalíbení a to z úplně prostého důvodu. Jsem totiž člověk líný a točit volantem s minimálním úsilím považuji za pohodlné. Ve městech stejně nikdo závodit nebude a takové parkování jednou rukou také má něco do sebe. Škoda pouze toho, že k dispozici není ještě tlačítko, které by aktivovalo režim s opačným účinkem. Podvozek je pak v pořadí třetí záležitostí, která výborný motor nestíhá. Je mnohem více naladěn na pohodlí posádky než na řidičovy radovánky, takže nezbývá nic, než konstatovat že Punto Evo je tak trochu nedotaženým automobilem.

Uvnitř natěsno

Body nazpět si částečně tento italský vztekloun získal interiérem a hlavně designem jako takovým. V kabině vás potěší efektně tvarovaná palubní deska, hodnotně vypadající materiály a především pak sportovně tvarovaný volant potažený kůží a obšitý bílou nití. Stejně je vyvedená ještě řadicí páka a páka ruční brzdy. Chválit budeme také přední sedadla. Ta vynikají výrazným bočním vedením, které i přes všechny technické nedostatky nakonec přeci jen přijde vhod.

 

Co na první pohled patrné není, je stísněný vnitřní prostor. Vůz totiž vypadá mnohem větší, než ve skutečnosti je. Vpředu schází místo především v oblasti ramen. Řidič a spolujezdec sedí dost blízko u sebe. Vzadu sedící si budou moci stěžovat prakticky na všechny směry. Nedá se nic dělat, i když se tváří jako velký automobil, s rozměry 4065 mm x 1687 mm x 1490 mm (délka, šířka, výška) je to prostě prcek.

V čem jsou Italové skuteční mistři, je design, což testované Punto Evo potvrdilo. Přestože si stále myslím, že přední část z doby před faceliftem vypadala lépe, efektní barva, pěkné sedmnáctky a nakonec také prahové nástavce a decentní spoiler udělaly svoje. Ostatně jsem nebyl sám, komu se design karoserie líbil. Při běžné silniční kontrole se na testované auto přišlo podívat celkem šest policistů. Sice vyjadřovali nesympatie nad výkonem malého motoru, ale všichni svorně tvrdili, že na pohled nemá chybu (a když to říkali policisté, tak to určitě bude pravda).

Rychle, krásně a draze

Fiat Punto Evo ve výbavě Sport je sice rychlý, pěknýý ale taky drahý. Přestože je k němu nabízena sleva 20 000 Kč, s několika příplatkovými prvky se pohybuje na hranici půl milionu korun. Za tuto sumu získáte tak trochu rozporuplné auto, které má dynamický vzhled, výborný motor, ale mnoho zábavy za volantem s ním nezažijete a s přepravní kapacitou to také moc slavné není.

Pokud chcete opravdovou stylovku, kupte si sice menší ale na pohled atraktivnější MiTo. Se stejně výkonným motorem vás vyjde jen o pár tisíc dráž. A jestli toužíte po pořádném svezení s malým automobilem, pak obětujte další prostor pro zadní cestující a pořiďte si Twingo RS. Za jeho volantem zažijete nesrovnatelně více zábavy a ještě ušetříte.

Plusy: Výborný motor, efektní vzhled, reakce na plynový pedál, jadrný zvuk
Mínusy: Nepřesná převodovka, nekomunikativní řízení, stísněný interiér

Základní cena: 453 900 Kč
Cena testovaného vozu: 511 300 Kč

Motor zážehový přeplňovaný čtyřválec
Objem 1368 ccm
Výkon 99 kW (135 k) při 5000 ot./min.
Točivý moment 206 Nm při 1750 ot./min.
Maximální rychlost 206 km/h
Zrychlení 8,5 s
Převodovka 5stupňová manuální
Spotřeba město/mimo/komb 7,3 / 4,6 / 5,6 l/100 km
Spotřeba během testu 7,8 l/100 km
Palivová nádrž 45 l
Délka x šířka x výška 4065 x 1687 x 1490 mm
Rozvor 2510 mm
Hmotnost 1105 kg
Zav. prostoru min/max 275 / 1030 l

Související