Sedan třídy C je už v základní úpravě velmi pohledný vůz. Pokud jde o tvar karoserie, zůstává konzervativní, ale perfektně se v něm protíná moderní aristokratický vzhled s odkazy na minulé generace. Namísto předních světel „masařek“ má spíše přimhouřenou tvář šelmy a díky mírně zakřivenému prolisu stoupajícímu od předních kol k zadním světlům působí pružně, jen se vrhnout kupředu.

AMG paket dává vozu, který byl v našem případě sytě červený, ještě agresivnější a zcela nepřehlédnutelnou vizáž. Přední maska je ve stylu Avantgarde, má tedy tři silné horizontální lamely, do nichž je vsazená mohutná trojcípá hvězda, kterou naopak budete marně hledat na kapotě – tam je pouze plochý znáček. S červenou karoserií to vyvolává vzpomínky na legendární gullwing 300 SL. Kromě toho je přepracovaný přední nárazník s výrazným spoilerem a dvěma linkami diod pro denní svícení. Dále je vůz doplněn o nástavce prahů, které dále zdůrazňují už tak velmi vyrýsované blatníky, v zadním nárazníku je náznak difuzoru a rozměrná chromovaná koncovka výfuku. která však skrývá dvojitou trubku. Velmi vkusná jsou hranatá zrcátka s integrovanými blikači ve tvaru písmena V. Nelze opomenout ani nádherná osmnáctipalcová litá kola s pěti páry loukotí. Na ta je třeba při parkování dávat pozor, protože úzký profil pneumatik jim poskytuje jen chabou ochranu.

Černo před očima

Po usednutí do interiéru ale oko estétovo zapláče. Sem se z doplňkové výbavy zlepšující vzhled dostaly pouze hliníkové pedály. Jinak je veškerý povrch proveden v černé barvě, stejně jako čalounění sedadel. Použité materiály jsou samozřejmě kvalitní, plasty jsou měkčené a mají příjemnou povrchovou úpravu, ale celek působí ponuře a stísněně a je mimořádně náchylný k zašpinění a zaprášení. Zajímavým detailem je displej audiosystému, který je vsazen poměrně hluboko do palubní desky a lze jej schovat pod vyklápěcí kryt.

Přední sedadla mají zvláštní kombinaci elektrického a manuálního seřizování a rozhodně by jim neškodilo výraznější boční vedení a lepší podpora v oblasti ramen. Osoby s výškou přes sto osmdesát centimetrů si na delších cestách mnoho pohodlí neužijí. Na zadních sedačkách je dostatek místa v ramenou, ale před koleny se ho nedostává. Místo dále zabírá středový tunel, který je daní za pohon zadních kol.

Naopak pochvalu si zaslouží objemný zavazadlový prostor, do nějž lze vložit i rozměrné předměty, jediným limitem zůstává výška mezi prahem a střechou zavazadelníku. Testovaný vůz byl navíc vybaven sadou pro rychlou opravu pneumatik, takže se uvolnilo další cenné místo pod podlážkou. Delší předměty lze uložit do otvoru po sklopených zadních sedadlech (dají se spouštět jak tlačítky vedle opěrek, tak táhly v zavazadlovém prostoru). Výška vzniklého otvoru ale není kdovíjaká. Výhled z vozu odpovídá průměru třídy, zadní okno má dobře propracovanou aerodynamiku a nešpiní se.

Chybička se vloudila

Když poprvé beru za hlavici řadicí páky, jímá mě zoufalství. Tvar má ideální, velikost také, ale použitý materiál? Stříbrně lakovaný plast ani vzdáleně nebudí dojem kovu. Spíše připomíná levnou hifi věž z tržnice. Bylo třeba ušetřit i tu poslední desetieurovku za kožené obšívání? Chod páky v kulise je ale přesný, třebaže dráhy jsou dost dlouhé a při přechodu přes neutrál je nutné vyvinout větší sílu. Totéž platí i pro spojkový pedál, který je velmi tvrdý a zabírá na poměrně krátkém úseku. Specialitou Mercedesu je řazení zpátečky doleva nahoru bez pojistky, jen přes tlakový bod, a také nožní parkovací brzda, která se nachází poměrně vysoko nad opěrkou levé nohy a uvolňuje se táhlem nalevo od volantu. Elektronická by byla příjemnější.

Volant samotný už tolik nepřipomíná kormidlo jako u starších modelů, ale o centimetr či dva méně v průměru by nezaškodilo. Kožený potah je příjemný a tlačítka ovládající audiosystém a palubní počítač mají jasnou logiku. Velmi povedené je podsvícení palubní desky, které nechává během dne cejchování černé, zatímco potmě se rozzáří kontrastní bílou. Ciferníky i displej palubního počítače mají čitelnou grafiku, záhadou mi však zůstává mechanismus ukazatele dojezdové vzdálenosti, který na změnu spotřeby reaguje až s notným zpožděním a jednotlivé údaje se občas lišily až o 300 kilometrů, aniž by k tomu styl jízdy zavdával příčinu. Tolik ke statické prohlídce, pojďme startovat.

Černo pod kapotou

Nenajde se asi nikdo, kdo by od turbodieselu o výkonu rovných 100 kW (136 k) čekal závodní choutky. Jsou ale nectnosti, které se i u vznětového motoru dají potlačit, leč testované céčko bohužel zklamalo. Chod motoru, který sdílí objem 2,2 litru s dalšími třemi verzemi, je hrubě nekultivovaný, po nastartování za studena autem otřásá a vibrace přenáší i do řadicí páky. Zvuková kulisa, která se autem line, připomíná všechno možné, ale luxus ani sportovní ambice k tomu nepatří.

Když se motor zahřeje, akustický doprovod se ztiší, ale i tak proniká do kabiny více, než by bylo zdrávo. Točivý moment 270 Nm dosahuje svého maxima mezi 1600 a 3400 otáčkami, což je také pásmo, které je dobré udržovat pro předjíždění, protože v nižších otáčkách motor výrazně zleniví. Pro klidnou jízdu vcelku není problém uposlechnout pokyny ukazatele řazení a nechat otáčkoměr spadnout pod patnáct set. Auto akceleruje z nuly na sto kilometrů za 10,4 vteřiny, dlouhé převody zajišťují maximálku 214 km/h, ale sportovec to není. Přesto, pokud jej budete nutit do zatáček, zjistíte, že podvozek je velmi dobře naladěn a koncepce zadního náhonu by dávala možnost k hrátkám s vypnutým stabilizačním systémem – kdyby nebyl pod kapotou ten turbodiesel.

 

Podvozek je dost tuhý, rozhodně vám dá pocítit, že silnice, po níž jedete, má do hladkého asfaltu daleko. Na kolech menšího průměru by tlumil nerovnosti lépe, za sportovní osmnáctky se ale platí horší mírou komfortu. Řízení zasluhuje pochvalu, je přesné, ačkoli kolem středové polohy trochu gumové, a odezva od kol, do níž díky pohonu směřovanému vzad nic nepromlouvá, je přes volant dobře čitelná. Také brzdy účinkují rychle a dají se zároveň velmi přesně dávkovat.

Zvláštní výhoda

V momentě, kdy dojde na měření spotřeby, se ovšem vznětový motor zcela chápe příležitosti. Ve městě spotřebu udrží pod sedmi a půl litry, aby ji na okreskách nechal spadnout na 4,6 litru. Při jízdě na dálničním limitu spotřebovává 5,8 litru, přičemž test završil s celkovou průměrnou spotřebou 6,1 litru. To dává spolu s šedesátilitrovou nádrží (+ šest litrů rezervy) celkový dojezd přes tisíc kilometrů. Ekonomičnosti provozu napomáhá jednak indikátor řazení, jednak soubor úprav na zvýšení účinnosti motoru BlueEfficiency.

Intenzivně přemýšlím, na jakého zákazníka je vlastně model AMG Style zacílen. Mladý a ambiciózní by si koupil spíš vůz s motorem, který více odpovídá vizáži, tedy některým z benzínových čtyřválců, které poskytují větší sportovní zážitky, lepší výkony a přitom rozdíl v ceně by pokryl vyšší spotřebu. Zákazník zaměřený na úspornost motoru by zase asi neměl zájem o optický paket, který vysloveně vybízí některé řidiče k soupeření. Nebojím se, že si AMG Style své zákazníky nenajde, ale rád bych znal jejich důvody ke koupi. Za sebe říkám – jedině s benzínem. A jinou řadičkou.

Plusy: spotřeba paliva, agresivní vzhled, objemný zavazadelník, přesné řízení
Mínusy: chod motoru, hlavice řadicí páky, nepohodlná sedadla, tvrdý podvozek

Základní cena (C 200 CDI AMG Style):
922 800 Kč
Cena testovaného vozu: základní

Motor: přeplňovaný vznětový čtyřválec
Objem: 2148 cm3
Výkon: 100 kW/136 k při 3800 ot./min
Točivý moment: 270 Nm při 1600-3400 ot./min
Převodovka: manuální šestistupňová
Maximální rychlost: 214 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 10,4 s
Délka x šířka x výška: 4581 mm x 1770 mm x 1447 mm
Rozvor: 2760 mm
Objem zav. prostoru min/max: 475 l / -
Pohotovostní hmotnost: 1505 kg
Spotřeba město/mimo město/kombinace: 6,8 l / 4,3 l / 5,3 l
Spotřeba v testu: 6,1 l
Související