Na hřebeni Krušných hor v okolí Cínovce se po nich chodí odjakživa. Válí se nenápadně pod nízkými borovicemi, turisté o ně zakopávají na kamenitých cestách, leží v písčitých odvalech z dávno uzavřené šachty. Kdykoliv ale vysvitne slunce, zatřpytí se. Jako by byly něčím víc než jen plátky obyčejné slídy obklopenými horninou připomínající žulu.

Kameny s lithnou slídou, která se podle Cínovce (německy Zinnwald) nazývá cinvaldit, tu ležely bez povšimnutí celá staletí. Byly jen odpadem, který zůstával po těžbě cínu, stříbra a wolframu. Do odkaliště, kde se bývalý důl zbavoval rozdrcené horniny s tehdy bezcenným minerálem, si dokonce lidé dodnes jezdí pro písek. A děti si z něj staví hrady. Skály s takzvanou bílou ropou, jak se lithiu začalo ve světě přezdívat, jsou ale zejména pod zemí. "Zásoby zde zůstaly enormní, nejen tenhle 15 až 20 metrů mocný bývalý odval. Celkem více než šest set milionů tun lithné rudy," říká Otto Janout z firmy Geomet a přitom poklepává špičatým geologickým kladívkem na jeden z kamenů.

Zbývá vám ještě 90 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se