Vůbec poprvé se vůz s názvem Transit objevil v roce 1953, kdy za jeho produkcí stála německá pobočka automobilky v Kolíně. Jméno ale byla zpočátku pouze přezdívka, neboť oficiálně se vůz prodával jako FK 1000 (tedy Ford Köln, který uveze 1000 kg).

Teprve v roce 1961 automobilka s modrým oválem ve znaku vypustila oficiálně na trh Ford Taunus Transit. Za čtyři roky však jeho výroba skončila. Ve stejné chvíli započala existenci jeho druhá generace.

Výroba se přestěhovala do Velké Británie a vůz byl již od počátku titulován jako Ford Transit. V nabídce měl nahradit Ford Thames 400E, což byla konkurence pro VW Microbus. Na Transit však čekal mnohem větší úspěch.

Nízkou cenu zaručovala shoda celé řady komponentů se zbytkem modelové řady Fordu, šanci trefit se do vkusu zákazníka jistila možnost desítek možných karosářských stylů – od dodávky s krátkým či dlouhým rozvorem přes pick-upy až po minibusy.

Řidiči rovněž ve srovnání s modelem Thames 400E kvitovali lepší izolaci interiéru, který kvůli horku od motoru uloženého pod kabinou již nevyžadoval neustále otevřená boční okna. Benzinové i dieselové pohonné jednotky Transitu o maximálně dvoulitrovém objemu se proto nastěhovaly do vystrčené přídě, která byla u naftových verzí prodloužena kvůli velikosti agregátu.

Automobilka toho následně využila při výrobě policejních verzí a ambulancí, které jako jediné dostaly pod kapotu třílitrový motor V6. Výroba tohoto modelu skončila v roce 1978, kdy Ford představil novou generaci. Vedení značky si přitom bylo vědomo statusu legendy, novinka tak přicházela s celou řadou inovací. Tak ostatně činí i současná, již sedmá generace.